Plakát SITUace 2024




logo SITUace

Projekt SITU, realizovaný Galerii města Blanska, se zabývá využitím městských prostranství nejen k uměleckým aktivitám.

Ve 2. ročníku nabízí jednodenní procházku po místech vybraných na základě pocitové mapy, diskuzí, komentovaných prohlídek, rozhovorů a dalších výstupů v průběhu roku 2022.

Ke spolupráci zve kolektivy a umělce zabývající se uměleckými akcemi a intervencemi ve veřejném prostoru.

Výsledkem je trasa se 6 zastávkami, na kterých se můžete během jednoho odpoledne setkat se 6 uměleckými intervencemi.

Celá akce je vhodná i pro rodiny s dětmi a je bezbariérově přístupná.

nadpis hřbitov

Jsem blanenský hřbitov s nádherným hájem jako od Uprky, s cestičkou do kopce, na které se zadýcháš, s výhledem na okolní paneláky. Eduard Göttliecher tady nasál čerstvý vzduch, zlákaný lokalitou Opálenka. Ve třiatřicátým rukama rozkládal, chtěl to mít jako u Janova, stavitel Roučka projekt vykonal. Pak už se jeden za druhým do rovů pokládal. Lékárník Čech ze své hrobky kyne, ředitel Kretz taky, legionáři Klimeš a Říha, Josefové, Marie a další na věky už zdraví. A neznámý hrob krásné Karoliny, manželky anglického krále, roztroušený všude v povětří.

Architekt Ruller pak vyprojektoval obřadní sál, čistý sedmdesátky, ocelohliník, leštěná mosaz, mořené dřevo, kouřové sklo, plastika Kubíčka, šedivý mramor a velký květináč. Řečnický pult. Co bych vám ještě řek ́, moc už toho nezbývá. Snad, kabřinec a břizolit na fasádě před břízkami urnového háje. Nejednoho kamaráda jsme zde provázeli slzami, smíchem, květinami, vzpomínkou. Pozvi se dál, možná je to naposled, vždyť zítra sám tu budeš ležet a tví kamarádi budou vzpomínat.

I am not alone

Šestitunový kámen je na svém místě. Už dlouho. Potkávají se zde dva lidi. Potkávají se už dlouho a právě zde. Opravdu dlouho. Přicházejí, aby byli viděni. Tak, jak to na tomto místě dělají vždy. Přicházejí, aby viděli i oni vás a vyprávěli vám svůj příběh. Co když jeden z nich nepřijde? Co když jsem zůstal sám? Potkám se alespoň s tebou? Jsi tam?

„Vidíme vás a známe vás. Jste poznáni. Jste viděni. Nejste sami.“

Performerka: Patrícia Pažická
Zvuk a hudba: Lukáš Palán
Hlasy: Patrícia Pažická, Petr Holík

Umělecký a realizační tým: kolektiv LIDI
Producent: zóna nezávislého umění CO.LABS

Kolektiv LIDI je rezidenční skupinou zóny nezávislého umění CO.LABS

Poděkování za podporu projektu: JUDr. Magdalena Raabová

nadpis zámecký park

Zámecký park? A kde je zámecká paní? Božská Meineke. Vzpomínky na ni každý rok děti z pampelišek rozfoukají. V jezírku vodník žádný není, kolem se honí odrozenci sídlišť, utečenci z dopravního hřiště, poutníci z Dukly na Palavu a zase zpátky cestou za pozlátky. Musíš si odpočinout. Cítíš ten klid? Stromy jsou tady pravými pány, vrhají renesanční stín, listy se mihotají přes tvář, barokní tělo ztěžklo a zlidovělo, jen pávi chybí, pávi a lid.

Hraběnka zemřela a zámek její není. Z podkoních nevyroste nová šlechta, kostýmy úředníkům nepasují. Povolit tady v pase a přišít další kapsy, šlechtický původ nahradí řadou tújí. V parku si hraješ jako děcko, leháš si do trávy a sníš, stromy jsou starší než Blansko město a to tě uklidňuje, lidi tu chodí tiše, a tak spíš. Člověk se hádá o poslední krejcar, najednou nežije a v zemi v rakvi tlí, pod stromy ulehá. Ty chovají se tiše, korunami šumí v povětří. Ta něha!

Důvody pestrokvětosti

Jistě jste se mnohokrát sami sebe ptali, jak se brouci orientují ve světě městských parků a kulturní krajiny, přizpůsobeném zejména životu člověka. Odpovědí na tuto otázku je staré a vzácné řemeslo broučích pastýřů. Smyslem jejich práce je provázet stáda broučků na jejich pravidelné cestě za potravou, asistovat s reprodukcí a pomáhat překonávat překážky, které před ně (a jejich vajíčka) moderní svět klade.

Proto pojďte a zřete jen vzácně viděné pastýře broučků. Poznejte jejich tradice a způsob života. A nezapomínejte, příroda si vždycky najde cestičku.

Umělecký a realizační tým: bazmek entertainment
Pastýři broučků: Kristýna Kučerová, David Tchelidze
Koncept a režie: Patrik Boušek, Eva Lietavová, Anna Prstková

Začátek představení: 14:30, 15:15, 16:00, 16:45

nadpis ulice Rožmitálova

Punkva vydala tělo dělníka
potácí se po Rožmitálce
Chce se mu zvracet
zasekl se mezi stánkem
Albertem a železářstvím
Ucpal tepnu tělem svým
Tisíc maratonských běžců
Hromadí se před ním a marně prosí
Pusť nás, běžíme k celkovému vítězství!

NARUŠENÍ

Kineticko-zvuková site-specific instalace je založena na vztahu materiálu a zvuku. Dílo se samo v průběhu času přetváří v rámci náhodné kompozice, jejíž kabely jsou zápisem pohybu jednotlivých objektů. Narušuje pevné struktury místa vibracemi a pohybem, ale zároveň výrazným hlukem, útočícím na vjemy diváka. Nečekaně se ozývající zvuk způsobuje šok a zpozornění, které na krátkou chvíli rezonuje prostorem ulice.

Autorem instalace je Lukáš Vacek, student Ateliéru sochařství 2 na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Jeho zaměřením jsou zvukové instalace vycházející z rezonančních vlastností materiálu a prostoru. Pracuje s deformací, pohybem, zvukem a jejich vztahem v kovovém médiu. Zabývá se zvukovou architekturou a jejími psychoakustickými vlastnostmi v čase a prostoru.

Poděkování za podporu projektu: Město Blansko

nadpis výškáč

Jsem věžák, sklenice vzduchu, jediný blanenský mrakodrap, přerostl jsem všechny v touze vyrůst až nad Hořice. Pode mnou zůstala historie Blanska a okolních vísek. Barokní kostel, fara, i moderní rohlík zakroucený od Pořísky. Všechny vás sleduji, stínujíc památku Wankla, jste moji mravenci na stezkách šťáv vašich prací. Na břichu mám plachtu velkou jako dům,

přes ni s vámi mluvím. Když budu mít náladu, napíšu na ni: I love you too. Mých jedenáct pater mi nikdo neukradne, naopak, narostu ještě víc, ale... Zítra mě opraví, dají nový plášť, a znáš to, na nový si vždycky dlouho zvykáš, vždyť víš... Pojď mě prozkoumat hned teď, možná, že dnes je to naposled.

„Těžko se to popisuje“

Právě se nacházíš na místě loňského SITU Skleníku, vzpomínáš? Teď hlavu vzhůru! Na jedné z nejvýraznějších blanenských dominant byl zanechán vzkaz. I pro tebe.

Realizace: TIMO / autor provozující veřejnou vizuální samomluvu

Poděkování za podporu a spolupráci na projektu: ATX Architekti, s.r.o. - Rostislav Jakubec, Pavel Liška, prácezlana.cz - Jiří Svoboda a Jakub Ošmera, Město Blansko

nadpis Adast

Já Adast si hraju na hrady a zámky, mezi benzinkou a paneláky. Mám tolik bran, že nevíš, která je ta pravá a tak ve mně bloudíš, dokud nedojde ti šťáva. Pak musíš pěšky, slyšet vrzat věky. Stroje zaklesnuté v čase tiše šeptají, příteli, bratře, pojď nás promazat. A roztoč naše stará kola, jak za Ježkových dob, ať rozjedem se zase do krajiny, sklízet, řezat, česat, mlátit. Kéž bychom to mohli na chviličku vrátit. Ale ty jdeš dál, nejsi pan Brouček, jsi moderní chodec, koupíš si válec bublinkové role, rozmotáš ji, co to dá a s přáteli pak na ní skáčeš, dokud nezhasne se v Kotvě a ty musíš pro nápoje.

Deníček na absolutno

Zámeček v areálu bývalého Adastu proměňuje výtvarník Jaromír Šimkůj na dočasný ateliér a galerii současně. K zhlédnutí je jeho prostorová instalace vlakových kreseb, která otevírá jednoměsíční intervenci První vesnické galerie ve Lhotě Rapotině v maloměstě. Šimkůj dlouhodobě rozvíjí práci s plechy a dráty, které zpracovává do geometricky abstrahovaných tvarů a linek, které odvozuje ze svých experimentálních vlakových deníků zakreslených během cest.

Poděkování za podporu projektu: Stroje Svoboda, s. r. o.

nadpis Ježkův most

Když jdeš do Billy a chce se ti moc močit
Hledáš les a najdeš řeku
Ježkův most, vztyčený prst v trávě
Nejslavnější mostek parku země-země
Nehledej viníky v psících, kteří nectí historii
Sáhni si na nýt a uklidni se, máš všechno, železo i řeku

Peter Graham Trio a Prakmen

Peter Graham Trio ve složení Radim Kolář / bicí, Ruda Drozd / baskytara, Jarda Šťastný aka Peter Graham / klávesy a místní experiment Prakmen – Radim Krutiš / kytara, Jaromír Piegl / baskytara, Radovan Opavský / bicí – proměňují Ježkův most na monstrózní hudební nástroj i podium v jednom. Jsou to dvě nesourodé sestavy, že nikdo – ani oni sami – neví, co je možno od nich očekávat.

Jejich hudba vzniká přímo na místě za účasti publika a nikdy se neopakuje. Je jako setkání bájných draků, každý chrlí jiný oheň. Je to netaneční hudba k tanci i neposlouchatelná k poslechu zároveň. Kdo se však do jejich muziky skutečně zaposlouchá, pocítí nutkání projevit se vlastním pohybem, což je vlastně to nejlepší.

ESTRAGON

Ahoj, to jsem já, váš SITU Skleník. Pamatujete?

Minulý rok jsem tady stál a patřil jsem vám všem. Pěstovali jste ve mně kytky, rajčata, bylinky, jahody. Chodili jste je ke mně zalévat, protrhávat plevel, ochutnávat i přivonět. Zlobili jste se když, chyběla voda na zalití, stěžovali si, že v Blansku chybí hobby market, říkali, že byste doma taky chtěli skleník. Potkávali jste se u mě s přáteli, četli si vedle na lavičce, chodili kolem, smáli se i pohoršovali.

I když mně vloni na podzim rozebrali, rostlina estragonu roste dodnes. Její semínka vysázel estetik umění Jozef Cseres v den mého otevření podle instrukcí materiálové partitury s názvem A Wait for Godot. Napsal ji slovenský konceptuální umělec, hudebník a muzikolog Milan Adamčiak (1946 - 2017) na základě stejnojmenného textu hry Samuela Becketta (1906–1989), Čekání na Godota (1949). Tragikomická hra obnažuje období po druhé světové válce, ale i přesto je naplněná vtipnými situačními dialogy dvou postav, Vladimíra a Estragona. Jsou to tuláci a klauni, kteří sedí pod stromem a čekají na příchod někoho jménem Godot. Jméno příchozího je to jediné, co vědí s jistotou. Neví ani, zda čekají na správném místě, ve správný den nebo čas. Jejich rozhovory založené na zdánlivě nesmyslných větách a nic neříkajících klišé, se postupně proměňují ve svědectví o absurditě lidské existence.

Téma čekání se tak stává metaforou hledání jakékoliv naděje a nemožnosti vystoupit z kolotoče vlastní bezvýznamnosti. Zcela unikátní Adamčiakova živá partitura je neustále se proměňujícím hudebním zápisem, který byl uvnitř mých skleněných zdí interpretován experimentálními hudebníky a improvizátory jako Jennifer Helia de Felice, Kryštof Pátra, Jakub Švejnar, Štefan Szabó a Ivan Palacký. Autorem ideje vysazení partitury pro SITU Skleník je Viktor Pantůček.

Chcete rostoucí partituru i vidět? Stavte se do Galerie města Blanska.

Váš Skleník

Poslechněte si, jak zní marnost i naděje čekání.

loga


Galerie města Blanska je součástí Kulturního střediska města Blanska.
Program galerie se uskutečňuje za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky.

odkaz na Blansko.cz