Jsem blanenský hřbitov s nádherným hájem jako od Uprky, s cestičkou do kopce, na které se zadýcháš, s výhledem na okolní paneláky. Eduard Göttliecher tady nasál čerstvý vzduch, zlákaný lokalitou Opálenka. Ve třiatřicátým rukama rozkládal, chtěl to mít jako u Janova, stavitel Roučka projekt vykonal. Pak už se jeden za druhým do rovů pokládal. Lékárník Čech ze své hrobky kyne, ředitel Kretz taky, legionáři Klimeš a Říha, Josefové, Marie a další na věky už zdraví. A neznámý hrob krásné Karoliny, manželky anglického krále, roztroušený všude v povětří.

I am not alone

Šestitunový kámen, je na svém místě, už dlho. Potkávají se zde dva lidi. Potkávají se už dlouho a právě zde. Opravdu dlouho. Přicházejí, aby byli viděni. Tak, jak to na tomto místě dělají vždy. Přicházejí, aby viděli i oni vás a vyprávěli vám svůj příběh. Co když jeden z nich neprijde? Co když jsem zůstal sám? Potkám se alespoň s tebou? Si tam?

„Vidíme vás a známe vás. Jste poznáni. Jste viděni. Nejste sami.“

Zámecký park? A kde je zámecká paní? Božská Meineke. Vzpomínky na ni každý rok děti z pampelišek rozfoukají. V jezírku vodník žádný není, kolem se honí odrozenci sídlišť, utečenci z dopravního hřiště, poutníci z Dukly na Palavu a zase zpátky cestou za pozlátky. Musíš si odpočinout. Cítíš ten klid? Stromy jsou tady pravými pány, vrhají renesanční stín, listy se mihotají přes tvář, barokní tělo ztěžklo a zlidovělo, jen pávi chybí, pávi a lid.

Důvody pestrokvětosti

Jistě jste se mnohokrát sami sebe ptali, jak se brouci orientují ve světě městských parků a kulturní krajiny, přizpůsobeném zejména životu člověka. Odpovědí na tuto otázku je staré a vzácné řemeslo broučích pastýřů. Smyslem jejich práce je provázet stáda broučků na jejich pravidelné cestě za potravou, asistovat s reprodukcí a pomáhat překonávat překážky, které před ně (a jejich vajíčka) moderní svět klade.

Punkva vydala tělo dělníka
potácí se po Rožmitálce
Chce se mu zvracet
zasekl se mezi stánkem
Albertem a železářstvím
Ucpal tepnu tělem svým
Tisíc maratonských běžců
Hromadí se před ním a marně prosí
Pusť nás, běžíme k celkovému vítězství!

NARUŠENÍ

Kineticko-zvuková site-specific instalace je založena na vztahu materiálu a zvuku. Dílo se samo v průběhu času přetváří v rámci náhodné kompozice, jejíž kabely jsou zápisem pohybu jednotlivých objektů. Narušuje pevné struktury místa vibracemi a pohybem, ale zároveň výrazným hlukem, útočícím na vjemy diváka. Nečekaně se ozývající zvuk způsobuje šok a zpozornění, které na krátkou chvíli rezonuje prostorem ulice.

Když jdeš do billy a chce se ti moc močit
Hledáš les a najdeš řeku
Ježkův most, vztyčený prst v trávě
Nejslavnější mostek parku země-země
Nehledej viníky v psících, kteří nectí historii
Sáhni si na nýt a uklidni se, máš všechno, železo i řeku

Peter Graham Trio a Prakmen

Peter Graham Trio ve složení Radim Kolář / bicí, Ruda Drozd / baskytara, Jarda Šťastný aka Peter Graham / klávesy a místní experiment Prakmen - Radim Krutiš / kytara, Jaromír Piegl / baskytara, Radovan Opavský / perkuse - proměňují Ježkův most na monstrózní hudební nástroj i podium v jednom. Sú to dvě nesourodé sestavy, že nikdo - ani oni sami - neví, co je možno od nich očekávat.

Já Adast si hraju na hrady a zámky, mezi benzinkou a paneláky. Mám tolik bran, že nevíš, která je ta pravá a tak ve mně bloudíš, dokud nedojde ti šťáva. Pak musíš pěšky, slyšet vrzat věky. Stroje zaklesnuté v čase tiše šeptají, příteli, bratře, pojď nás promazat. A roztoč naše stará kola, jak za Ježkových dob, ať rozjedem se zase do krajiny, sklízet, řezat, česat, mlátit. Kéž bychom to mohli na chviličku vrátit. Ale ty jdeš dál, nejsi pan Brouček, jsi moderní chodec, koupíš si válec bublinkové role, rozmotáš ji, co to dá a s přáteli pak na ní skáčeš dokud nezhasne se v Kotvě a ty musíš pro nápoje.

Jsem věžák, sklenice vzduchu, jediný blanenský mrakodrap, přerostl jsem všechny v touze vyrůst až nad Hořice. Pode mnou zůstala historie Blanska a okolních vísek. Barokní kostel, fara, i moderní rohlík zakroucený od Pořísky. Všechny vás sleduji, stínujíc památku Wankla, jste moji mravenci na stezkách šťáv vašich prací. Na břichu mám plachtu velkou jako dům,

“Těžko se to popisuje”

Jediný věžák Blanska je otagovaný. Nejlepší vyhlídka je z místa loňského SITU Skleníku, najdete ho ještě?

Realizace: TIMO / autor provozující veřejnou vizuální samomluvu